Historie požárního sboru v Sobíňově

​

Sbor dobrovolných hasičů v Sobíňově byl založen v roce 1881, hned po velkém požáru v obci. Zásluhou tehdejšího starosty Fran­tiška Zvolánka ze Zvolanova č.p. 1 obdržel sbor první stříkačku od vzájemné pojišťovací banky Slávie v Praze.

Od roku 1885 byly vedeny a uschovávány záznamy o činnosti sboru. Bohužel, však málo se zachovalo listinného literátu, podle ně­hož by se dala činnosti sboru podrobněji popsat. Musíme se spoko­jit alespoň s tím, co se zachovalo.

Boku 1885 byla postavena nová hasičská zbrojnice v obci na návsi v Sobíňově. Hasičský sbor čítal průměrně 20 až 3o členů činných, mimo členy přispívající, kterých je v poslední době kolem stovky a uplatni1 se při hašení všech požárů v obci Zvlášť veliký požár byl v roce 1893 v Krucemburku – Křížové, při němž shořelo téměř 100 stavení. V té době bylo sucho a nedostatek vody. Při tomto požáru se Sobíňovský sbor zvlášť osvědčil a obdržel pochvalu od okresního náčelníka.

Doma v naší obci nebylo od roku 1880 větších požárů.

Roku 1903 shořel domek Fr. Machovského v Nové Vsi. dne 10. srpna 1909 zapálil blesk usedlost Josefa Janáčka, rolníka a hostinského čp. 6. Shořela mu nová mlátička na obilí, kterou den před tím kou­pil a přivezl. Koku 1914, 30. dubna rovněž od blesku vyhořel dům Karla Jeníčka v Nové Vsi čp. 11 ve mlejně, dříve by to železářský závod. Před požárem na štítě domu byl erb Dietrichstejnu.

Roku 1923, 30. dubna chytil od jiskry z vlaku domek Jana Vašíčka z Nové Vsi čp. 15. Koku 1928 zapálil blesk domek Jana Jelínka v Sobíňov čp. 48 / na mejtě/. Domky většinou dřevěné shořel úplně. Roku 1931 shořel dřevěný domek Františka Dočekala ze Sobíňova čp. 47 u Janečků. Rodino “Janečkova* domek zapálila samu. Napřed všechny z chalupy vynesli s pak všechno splanulo. Hasiči ochránili sousední stavení Jana Kafky a další tři v blízkosti. Na místo domku byla zřízena zahrada. Dočekal za pojistku obdrženou od pojišťovny si pořídil vyřazen; železniční vagon a v něm pak jeho rodina bydlela. Stával v pískových jamách.

Pozn.; V usedlosti č. 6 st: se hasičům podařilo zachránit obytné stavení s hostincem. Vyhořely jen hospodářské budovy.

Kromě svého vlastního posláni měl hasičský sbor čilou kulturní a osvětovou činnost. Hned po vzniku našeho samostat­ného státu se ujal pořádání divadelních představení a večírků, kterých bylo vždy několik v roce. Měl též svou vlastni knihovnu, kterou doplnil sbírkou knih převzatých od bývalého spolku "Dělnic­kého vzdělávacího spolku Osvěta" a skupiny textilního dělnictva v Sobíňově rozdaly, takže tato knihovna čítala už v roce 1914 téměř 300 svazku. Hasičský sbor knihovnu předal v roce 1920 nově zřízené knihovně obecní.

Ke konci roku 1929 pořídil si vlastním nákladem za 6000 kč nové divadelní jeviště.  Roku 1932 dosáhl opravení zbrojnice a zařídi1 si zvláštní místnost pro strážní službu. V té to místno­sti se nacházels i obecní knihovna.

Činovníků, kteří delší dobu byli činní musíme vzpomenout v prvé řade obchodníka Josefa Taubera v Sopotech, který od r. 1888 až 1900 byl pokladníkem a jistý čas i velitelem sboru. Po něm nésledova1i: František Karas z Nové Vsi a Václav Vepřovsrý z Nové Vsi, obchodník. Z nejstarších členů sboru si vzpomíná kronikář František Jeniček no malého postavou, ale velmi čilého člena Josefa Stýbla, který ač sám neměl vlastni střechu nad hlavou, vždy se obětavě první hlásil při signálu hasičské trubky. Bydlel v Sobíňově v č.p. 5 u Františka Čermáka a později se odstěhoval, do Chotěboře. František Čermák byl též delší dobu činovníkem v hasičského sboru, jeho syn Miroslav by delší dobu pokladníkem. Škoda však listin hasičského sboru, které byly po jejich smrti z neznalosti spáleny. Dlouholetým předsedou byl Jan Němec ze Sopot čp. 11 Delší čas byl též ve sboru činovníkem Jaroslav Janiček Ze Sobíňova čp.40., Kulturní činnost vedl v pozdější době první republikový velitel Josef Janáček, jehož zásluhou bylo pořízeno divadelní jeviště. Tento Janáček nebyl zdejší rodák, pocházel z Jihlavy a byl zde učitelem od roku 1924 po několik let, načež odešel na nové působiště do Pardubic.

/Pozn. učitel Josef Janáček byl sociálním demokratem. Jeho man­želka byla herečkou o on by1 činným v pardubickém kulturní komisi na divadelním úseku. Oba byli později za ukrývání vysílačky obstarávání úředních dokladů a pomoc parašutistům gestapem zatčeni a popraveni. Na Leninově náměstí na domě, kde bydleli, je zasazena deska v Pardubicích. / Další v knize Tělovýchova ve Východních Čechách proti fašizmu.  Vydal Kulturní dům ROH v Hradci Králové.

 

Přestože že pocházel Josef Janáček z Jihlavy, tak je stejně možné, že bychom u něho zjistili původ v jeho rodokmenu z naší obce.

V noci ze soboty na neděli z 15. na 16. říjen 1155 vypukl oheň v hostinci u Břízů v Sopotech, pravděpodobně od špatné elektrické instalace. Celá budova lehla popelem, ale všechno vnitřní zařízení bylo zachráněno. Též několik tkalcovských stavů Horáckých tkalcoven bylo zachráněno. Byly umístěny v sále. Aby výroba ne­stála, přestěhovali se tkalci k Němcovi do Sobíňova, kde pracovali v sále a přilehlých místností Osvětové besedy. Dnes tam je provozov­na Vzoru. Pohořelému Břízovi vybráno mezi. Občany 10 000Kčs

V roce 1936 pořídil si sbor z části vlastním. nákladem a z příspěvku zemského fondu hasičstva novou motorovou stříkačku.

Podle výkazu o službě vojenské týkající se hasičů byl 2.12.1915:

Starostou Jan Starý čp. 8 sedlák z chalupy

Jednatelem Karel Starý čp. 55 z domku u Chmelíků

Pokladníkem Eduard Jeníček čp. 58 ivr 1917

Velitelem František Čermák čp.5 ivr 1917

Náměstek velitele Antonín Starý čp. 16

Vybráno z rukopisu /pravděpodobně Víta Janáčka/

 

Z deníku sboru dobrovolných hasičů v Sobíňově

 

Deník psaný od roku 1885, je vlastně pokladní knihou.

Ze stručných zápisů, aspoň málo vycítíme velkou snahu a obě­tavou práci našich předků a vystoupí před námi jména těch, kteří stáli u zrodu požárního sboru v Sobíňově o mnozí po dlouhá léta v něm pracovali a zastávali různé funkce.

Za rok 1885 byl      příjem sboru         30    zlatých,   70  krejcarů.

                                             Vydání        29    zlatých,   23   krejcarů

roku 1827                             příjem        se zvětšil       na

                                                                 142     zlatých,   56   krejcarů

                                      bylo vydáno    46       zlatých, 71 krejcarů

 

Od roku 1885 do r. 1900 byl pokladníkem Josef Tauber, obchodník ze Sopot. Pokladní hotovost v té době se pohybovala různě. Nej­větší však částka v pokladně byla v roce l891, kdy v ní bylo 671 zlatých   44 krejcarů

Po Josefu Tauberovi se stal pokladníkem Václav Vepřovsrý z Nové Vsi. V záznamu z roku l900 se dovídáme, že sbor měl 22 členů,

neboť v položkách z června toho roku nacházíme údaje

3o tuců knoflíku na obleky   90

za 115 m plátna pro hasiče na  22 obleku   50,60

22 přástek ke kalhotům   22

30 m tkanic do blůz   72

za ušití 22 oblekl Flouskovi   16,50

krejčímu po 75 krejcarů dovoz plátna dráhou    61

za 12 píšťalek po   40 krejcarů na 

24 šňůr      5,76

a další nejmenované věci   9,70

Celkem      88 zlatých

 

Václav Vepřovsrý byl pokladníkem od roku 1900 do r. 1903.

22. listopadu 1903 převzal účetnictví a obnos v pokladně Jan Starý. Od tohoto roku se v účetní knize počítá v korunách, neboť počátkem 20. století nastoupila korunová měna.

Ale už rok na to vede účty Kašpar Puck, starý muž, nebol ještě píše švabachem. Kašpar Puck vedl pokladní deník do února 1908.

Po němž se o peníze sboru staral Jan Starý. V položce a 18. března 1908 jsou psány příspěvky 7,60 Korun na jednoho člena 40 haléřů. Členů tedy bylo 19.

29. května 1908 činila útrata po požáru/ pohoštění/ ve Studenci

a. ve Ždírci 2,70 korun. Vypadá to, že Sobíňovští hasiči se stavili

v hospodě taky ve Ždírci. Byli asi moc unaveni!

V roce 1908 se sbor zúčastnil župního sletu v Libici nad Doubravou.

a za dovoz Josefu Janáčkovi ze Sobíňova čp. 6 zaplatil 4 Koruny

Další vydání na slet činilo 10 Korun. Od l. ledna 1910 pořádal účty Eduard Jeníček. Sborového jmění bylo l04 korun, 51 haléřů.

V červnu 1909 byli hasiči ze Sobíňova při požáru v Horním Studenci a v Krucemburku. Útrata ve Studenci činila 1, 40 K, v Krucemburku 2 koruny.

9. srpna 1909 hořelo v hospodě v Sobíňově, Čp. 6. a útrata ten den byla 4 K a druhý den l0. srpna 2 koruny

Každý rok do pokladny sboru přispívala obec Sobíňovská 50 K. Příjem byl také od přispívajících členů, kteří platili po 40 h.

V roce to bylo jedenáct členů - 4,40. K.

Největší příjmy byly ze zabav a divade1. Taneční zábavy se po­řádaly průměrně třikrát v roce: v lednu, při kácení máje, Kateřin­ské zábavě a můžeme tedy připočítávat zábavy o poutech, a o vostatcích.

V roce 1910 byl sbor při hašení požáru ve Střížové a obdržel za přípřež dne 2.7. od okresní pokladny 12 korun.

Ve Střížově byla útrata malá jen 84 haléřů.

Ve Slavětíně, kde také hořelo v tom roce 74 hal.

Rok 1911.

Z tohoto roku je zápis, že Tobiáš Starý, obchodník v Sobíňově při­stoupil za člena a zaplatil dle stanov 10 K. T. Starý už před­cházející léta má svůj podpis jako revisor účtů.

V pokladně tylo 250, 14 K.

Rok 1912.

22 ledna byly koupeny 4 přílby, 1 berlová stříkačka 1 přístroj do kouře za 92, 50 K. členů bylo 21.

28. května byl přijmut za člena Josef Kostkan rolník s zaplatil členský příspěvek 2. koruny.

Rok 1913.

V únoru se koupila látka na hasičské oblety a čamara za 100,90 K.

Od ušití 12 obleků Hynkovi Wohlmuthovi             42 korun.

Rok 1914.                                               -

1. ledna složili zápisné přispívající členové: Antonín Růžička, evangelicky učitel v Sobíňově. Padl ještě ten rok na frontě. Dále Josef Hošek, Jan Němec ze Sopot, Eduard Pochop z Nové Vsi, po dvou korunách.

Od Josefa Janáčka z Nové Vsi obdržel sbor za hájení jeho domu, když hořela sousední budova Karla Jeníčka/ bývalý panský dům. Sbor se zúčastnil hašení požáru v Benátkách. Za útratu se vydalo 2,06 K.      15. července byl zaplacen účet kováři Ždímalovi za opravu stříkačky z jejího nabarvení - 26, 20 K.

Od roku 1915 až do konce války 1918 podle stručných záznamů je vidět že činnost sboru hasičů ustala pro nedostatek členů, kteří byli na frontách. Nepořádaly se ani taneční zábavy.

Koncern roku 1918 je v pokladně 93 korun 38 haléřů e 100 K podíl v hasičské vzájemné pojišťovně.

Během roku 1919- se znovu objevují, zápisy výtěžků z tanečních zábav. 2. března se vybralo ze zábavy obývané v Sopotech 1318, 38 Kč. Pokladní hotovost činila 1455,98 Kč.

Pomalu se spolek dobrovolných hasičů rozjíždí k činnosti. Opravuje se inventář a potřeby k hašení. Objednávají se příručky’ pro výuku nových členů.

 

V Kampeličce, ve spořitelním a záložním spolku v Sobíňově sbor ukládá peníze.

V roce 1920 si spolek pořizuje nové hadice; za 60 metrů nových ha­dic platí 2407, 50 Kč• Staré prodává za 282,50 Kč. Má starosti s kolkováním peněz a se zadržením vkladu.

11. a 12.  prosince 1920 zapisuje pokladník čist; výtěžek z di­vadla hraného u Marie Bednářové v Sopotech, 333, 60 Kč

Položky, které se za války zúžili do dvou, třech řádků, vzrůstají. Je vidět, že sbor nabírá dech a nadšení pro hasičskou práci roste Na válečné útrapy se pomalu zapomíná. Hroby padlých Sobíňováků v širém světě zarůstají trávou a ztrácí se v terénu. Na místa těch Členů, kteří se nevrátili do rodné vesnice nastupují jejich synové, bratři, a tak jako před válkou cvičí se, jak ovládat stříkačku, že­bříky, sekyrky a jak se postavit na odpor ohni, když se stane pá­nem.

V roce 1921

je sbor přítomen při Havlíčkových oslavách v Borové. Kočímu Gérovi z Malochýna zaplatil za  odvoz 20 korun.

Pro obecní knihovnu, kterou má sbor ve své schůzovní místnosti se pořizují nové knihy.

V roce 1923                                                           

má sbor 13 členů o 17 členů přispívajících. Kupují se další hadice a přílby. Koncern roku 1921 má sbor;

1 stokorunový – podíl                                         l00 Kč

v Kampeličce uloženo                                       3064,39

s hotovost v pokladně                                       829,61                 .

Celku                                                                     3994, 00 Kč

​

1. dubne 1923 od jiskry z vlaku chytila střecha domku Jana Vašíčka v Nové Vsi. Učet u paní Ehrmaové činil 28 Kč.

4. listopadu t.r. vrátil Jar. Vašíček, pohořelý z Nové Vsi větší část z obnosu, který mu obětaví občané po požáru mezi sebou. vy­brali. Obnos 2000 Kč podle rozhodnutí obecního zastupitelstva byl předán hasičskému sboru na nákup nové stříkačky.

Roku 1924

obdržel sbor od obecního úřadu 200 Kč, za rok 1923.28 Kč daro­val Jindřich Zvolánek čp. 31. čistý výtěžek ze zábavy konané v Nové Vsi u Ehrmanů přines do pokladny 596,80 Kč. Po všech vydáních v roce měl sbor 4186, 96 korun.

 

Roku 1924 tyl zbudován pomník padlých v 1. světové válce

Sbor se zúčastnil Žižkovských oslav v Přibyslavi s koupil tam

11 plaket, památek na Jana Žižku.

Roku 1925

sbor koupil čamary, černí slavnostní kabáty za 79 Korun (a dal zhotovit pět obleku a jedny kalhoty.)

Měl výtěžek ze zábavy konané v Sopotech 762 Kč a z divadelní hry "Baroch'' též hrané u Břízů.  Čistý výnos činil 308, 90 Kč

​

V roce 1926

si sbor dal dělat 13 blůz, Bohumilu Ondráčkovi v Sopotech.

Nemocnému členu Josef Pokornému, který) byl 7 týdnů v‘ nemocnici v Německém Brodě byla dána podpora l00 Kč.

Výtěžek ze zábavy v Nově Vsi byl 8l4, 20 Kč, výtěžek z divadla „Jidáš" u Ehrmanů 335,10 Kč a z věnečku pořádaném v Sopotech. 150 Kč

​

V r roce 1927

byla pořízena nová stříkačka berlovka a hadice za 1112,80 Kč. Hrálo se divadlo "Sedlák Zlatodvorský" v Nové Vsi, pořádala se zábava v Nové Vsi a druhá i v Sopotech

​

    V roce 1928

28. ledna pořádala se zábava u Gabriela Janíčku v Sobíňově. Obecní úřad složil za rok 1927 200 korun.

23. května 1928 zúčastni1 se sbor hašení požáru v Sobíňově, který vznikl od blesku. Vyhořel obytný domek občana Jelínka. Škoda se odhadovala na 20 000 Kč-. Pojistku majitel měl na 5000 Kč.

Bytového zařízení bylo zachráněno asi za 7000 Kč a jedna kráva.

Požáru se zúčastnilo 13 členů sboru. V činnosti byly dvě převoz­ní stříkačky a tři berlové stříkačky. Při hašení tyl poškozen 1 hákový žebřík a 1 berlová stříkačka. Jeden hasič lehce zraněn. Sboru po několik let posílala příspěvek l0.Kč, paní Anna Karasová – rozená Janáčková, choť vrchního soudce rady.

​

V roce 1929

5. 12. 19.  a 26. května byli v župní škole Chotěboři členové: Karel Konfršt, Ant. Konfršt, Rudolf Pěch a Rudolf starý. Velitelem. byl Alois Janíček /Lojza Kubů

Ve Ždírci se konala okrsková požární cvičení. Byla zábava u Břízů v Sopotech. Prodali se staré hadice a stříkačka byla půjčena obča­nům; Břízoví, Bláhovi a Ant. Jonášovi.

V Sobíňově byla zábava 8. září s výdělkem 600 Kč. Byla přítomná hasičská hlídka.

 

1. 4. 1929 dostal sbor pozvání na pohřeb pana faráře A.B. Máky v Sopotech. ohledu na jeho vlasteneckou činnost, kdy za války podporoval vojíny a pří jejich příjezdu na dovolenou je obdarovával penězmi a v kostel z kazatelny lid povzbuzoval a kázal proti útlaku rakouské vlády s za podpory hasičskému sboru, zúčastnili se členové 1. května 1929 pohřbu zemřelého kněze, spisovatelka lidumila P. Máka je pochován na staré« hřbitově proti vchodu, v hrobce. Nad jeho hrobem stojí kamenný kříž a dvě lípy, které tak miloval a na ně ve svém rodišti v Stružinci u Lomnice nad Popelkou zakládal nadace, které již ze jeho života přinášely uži­tek.

V roce 1929 byla do hasičské zbrojnice zavedena elektřina. Insta­laci zaplatila obec.   '

8. září 1929 provedl sbor požární cvičení, za velké účasti občan­stva, které se zájmen. cvičení pozorovalo. Byl také přítomen okresní dozorce J. Stehno a několik dalších hasičů ze sousedních sborů. Po cvičení byl uspořádán průvod s hudbou a po něm byla veselice v hostinci u Janáčků.

​

1. února 1930 při požáru ve dvoře Křivý, bylo přítomno 14 čle­nů a svým zásahem zabránili vzplanutí přilehlého lesa velkostat­ku ve Štěpánově, jehož shořením by došlo k velké škodě.

Sbor každý rok sehrál několik divadelních her. Například v roce 1930 byly’ sehrány ty to hry:

1. ledna Michal a Matej, 8. března Strýc Strachal jede k pre­sidentovi, 6. dubna "Závět", 8. června ’’Tulácké dobrodružství", 14. září’’ Románek na horách", 26. října Princezna Pampeliška”, 7. prosince "Ve stínu nenávisti’’, 25. prosince Máříčkova dovolená". Mimo tyto hry byl pořádán ples a bylo několik členských schůzí a cvičení.

2. ​

V roce 1931 bylo sehráno 5 divadelních her, pořádán ples a bylo 9 členských schůzí.

V roce paní Karasová z Kutné. Hory zvýšila svůj příspěvek na 30 Kč. Divadelní hry se sehrály 4, jedna byla provedena ve Střížově. Byly to roky pln (kulturních podni­ků. V dnešní době toto snažení našich předků nedokážeme pochopit. Ale bylo to tak!!)

V roce 1929 se pořádala v Sopotech Mikulášská zábava.

Bedřich Jelínek, jenž minulý rok vyhořel, vrátil polovici příspěvku, který obdržel od sobíňovských občanů. Dal ho na fond pořízení nové stříkačky. Jednalo se o 1150Kč.

 

Rok 1930

Sbor se zúčastnil hašení požáru statku Františka Kostkana v Křivé. Útrata činila 85Kč. Občané stále více si půjčovali hasičskou stříkačku, aby si mohli vytáhnout vodu ze studně a tu pak vyčistit. V roce 1930 to bylo pět občanů, které této možnosti využili. V tomto roce se také pořídila modrá látka na uniformy. Za ušití čtyř obleků přijal Alojs Wohlmuth 100Kč. Byla koupena příruční kufříková lékárna s náplní za 250Kč a pořízeny dva žebříky za 300Kč.

 

V roce 1931

Šest členů se zúčastnilo sjezdu hasičstva v Pardubicích. Dne 12. července. Jedenáct členů bylo na župním sjezdu v Podmoklanech dne 14. června

Za účast členů při požáru v únoru 1930 na Křivým poslala obec Bezděkov 50Kč. Konala se zábava u Janáčků v Sobíňově. Stříkačka byla půjčena tři krát

 

Rok 1932

Byla zakoupena sanitní nosítka za 103Kč. Pět členů se zúčastnilo sjezdu v Německém Brodě. Opravovala se hasičská zbrojnice nákladem 2357Kč. Byla odevzdána splátka na hasičské jeviště 1200Kč. Obec Sobíňov přispěla sboru částkou 1000Kč.

Čistý zisk ze župního sjezdu hasičů v Sobíňově, který se konal dne 19. července činil 1460,20Kč. V tomto roce byla půjčena stříkačka, a to Františku Holubářovi v Sopotech. Paní radová Anna Karasová z Kutné hory poslala 20 korun. Pa Křivský ze Sobíňova daroval do sborové pokladny za výpomoc při pohřbu jeho otce 15Kč

 

Rok 1932

Záznamech o pracích konaných zdarma pro místnost s opravu hasičské­ho skladiště.

Pracovní úsilí občanů v sobíňovské obci není jen za nynějších dob, ale zápisy nám ukazují, že již tak bylo v dřívějších časech. Většinou občané, kteří vykonával práce při opravě hasičské zbrojnice již nežijí. Za minulé léta došlo k velkým změnám. Některé chalupy zmizely, na místech mnohých byly postaveny nové, nebo přestavěny na moderní domy. I jména majiteli se někde změnila. Pro zajímavost uvodíme celý záznam.

Přívoz cihel: Pan Jaroslav Dymáček, rolník Zvolanova přivezl 400 kusů, pan Josef Kostkan, rolník Markvartic přivezl 400 ks, pan František Dymáček, rolník Markvartice dovezl .200 kusů, pan Miloslav Dymáček, rolník Markvartice dovezl 200 kusů, pan Josef Jeníček, rolník Zvolanova dovezl 400 kusů, pan Gabriel Janiček, rolník Sobíňov čp. 6 dovezl 300 trusů, pan Josef Starý, rolník Sobíňov čp. 1. dovezl 300 kus.

Přívoz a osekání dříví obstaral František Čermák domkář Sobíňov. Déle dovezl a daroval 2 fůry kamene.

Písek z obecního lomu dovezli: p. Jaroslav Janiček domkář Sobíňov l krát, p. Josef Málek Nová Ves 1krát, Josef Starý Sobíňov čp. 43, dva krát. Jan Křivský Sobíňov čp. 11 2krát, Antonín Zvolánek Sobíňov čp. 13 .2krát. Písek na omítku zdí a stropu od Doubravky dovezl 3 fůry. Jan Stany rolník Sobíňov čp. 8.

Přívoz vápna ze Ždírce z nádraží daroval Jan Karel, řezník.

Přívoz prken na strop a podlahu z pily ze Ždírce daroval Karel Oulický, pekař. Hoblování prken, udělání podlahy, šalování, vrat a lomenice obstarali členové sboru Karel Konfršt, František: Čermák, Miloš Hošek, Jaroslav Janáček. Karel Jonáš, Stanislav Konfršt.  Písek na omítku vyhazoval Miroslav Čermák. Písek do zdí vyhazoval Rudolf Pěch. Návěstní tabuli na skladiště namalo­val p. St. Valenta' Nová Ves. Kamna do místnosti daroval p. Jo­sef Dvořák, Nová Ves čp. 64.

​

Rok 1933

ani v tomto roce nezahálela divadelní scéna. byly sehrány 4 di­vadelní kusy s pořádaná velké zahradní slavnost u Hartmanů v Sopotech, při které byla sehrána hra Když štěstí chodí po horách. Byla postavena máj, ověšená drobnostmi a šikovní chlapci, kteří vylezli po hladké kladce nahoru, mohli si nějakou věc utrhnout. Vyznamenal se tehdy Jaroslav Hošek, chlapec asi 14 let namazal si bosé nohy smolou, a tak snáze dosáhl k zavěšeným věcem.

​

Rok 1934

byl taky bohatý na kulturní události. Jako i v dřívějších létech, vždy v lednu pořádal se ples. Divadelní scéna se otevřela třikráte.

1. června se konal u Břízů v Sopotech věneček.

Sbor každý rok se zúčastňoval ve velkém počtu pohřbů zemřelých členů v místě, na pohřby zasloužilých hasiči v okolí posílal de­legáty.

​

V roce 1935 na pohřbu pokladníka sboru Josefa Pokorného bylo přítomno v průvodu 15 členů.

8. prosince byla konána Mikulášská zábava, divadelní hry byly uskutečněny dvě.

​

V roce 1936

bylo sehráno 5 divadelních her, z toho jedna krojovaná ’’Cikánčina pomsta”. V tomto roce konečně si členové sboru mohli pořídit mo­torovou stříkačku.

14. března 1936 firma Strátílek z Vysokého Mýta ohlásila odeslání stříkačky. Přišla do Sobíňova 29 • března. 30. a 31. března zaučil montér od firmy Strátílek 4 muže v obsluze stříkačky.

​

Rok 1937.

Ve světě napětí. Hitler hrozí Československu. Mluví se o válce.

V Sobíňově hasiči pracovali jako v předcházející roky.

Leden začínal plesem. Nacvičili divadelní hru ”Paprsky smrti’.

V únoru pořádali maškarní merendu. 7. března byla sehrána divadel hra. Paprsky smrti”, odpoledne pro mládež, večer pro dospělí a hned 11.3 objednali druhou hru Hanička z Podlesí.

27. března na Bílou sobotu, členové vzdali čest, u pomníku pad­lých a trubkou ohlásili dvě minuty ticha.

28. března byla se hrála "Hanička z Podlesí“, opereta o 3 jedná­ních.

 

Rok 1937

Dne 10. května o 23 hodině 15 minut vypukl požár u Františka Ondráčka v Nové Vsi čp. 33. Během 15 minut se dostavil sbor k požáre o motorovou stříkačkou. v počtu. 15 členů. Po 1 1/2 hod. námaze byl oheň zdolán a uhájeno sousední stavení Rudolfe Guhla čp. 32. Stroj bezvadně pracoval s k úrazu nepřišel nikdo.

Čtyřčlenná hlídka střežilo požářiště až do rána. Ve čtyři hodiny ráno deset členů dokončilo potřebné, zajišťovací práce a v 6 hodin se navrátili do hasičské zbrojnice. Škoda byla částečně kryto po­jistkou.

11. května pohřbu. přispívatele Jana Starého se zúčastnilo' 11 mužů. Okrskového cvičení ve Slavětíně 13. června bylo přítomno 8 členů, na slavnosti ve Starém Ransku zastupovali sbor 4 členové.

25. července byla pořádána slavnost v Sobíňově na paměť bitvy u Zborova.

​

Rok 1938

byl posledním rokem svobody, před německou okupací.

5. února pořádali hasiči ples v Sopotech. 19. březne sešli. se na valné hromadě. 4 delegáti 20.3. byli na Župní hromadě. Divad­le se nehrálo žádné, jen na Silvestra se konalo zábava.

​

Rok 1939.

21. ledna byl hasičský ples u Břízu, v Sopotech. Ještě 13. března sbor objednal divadelní knížky na ukázku, Ale divadlo a ani žád­ná zábava ten se ten rok již nekonala.

15. března 1939 vstoupili Co naší vlasti hitlerovští vojáci s všechnu kulturní činnost přerušili. Smutek se vloudil do lidských myslí, všichni zdrceni očekávali věcí příštích.

V zápisníku, mezi strohými řádky cítíme beznadějnosti, zápisy se menší až 29. ledna 1940 končí úplně. Končí i listy v knize a s nimi všechnu nadšená práce hasičského sboru v období mezi dvě­ma krutými válkami.

 

Druhá světová válka

Byla mnohem krutější prvá. Členové sboru sice na frontu povoláni nebyli, tak jako v první světové válce. Hitler Čechům ne­věřil, ale museli. odjíždět na otrocké práce do Německa, kde pra­covali 10–12 hodin denně při mizerné stravě, ubytováni v dřevěných barákách, kde trpěli zimou a byli trápeni různým kousavým. hmyzem. Když se pak stupňovaly nálety ne německé továrny a města, kdo z nich mohl prchal z pracovního nasazení a doma se ukýval. Mnohdy v rodině na 2–3 potravinové lístky žilo pět, šest osob. Následkem náletu byly nařízeny v Čechách & na Moravě protipožární hlídky. Hlídky byly napřed čtyřčlenné, později dvoučlenné, mimo hasiče, který musel držet službu v místnosti požární zbrojnice. Ostatní z hlídky měli povinnost chodit po obci. Hasič ve zbrojnici byl zároveň velitelem hlídky. Musel se zdržovat ve strážnici, mohl, když to bylo možné spát, ale oblečeny.

Hlídky byly kontrolovány policajtem, četníky a ke konci války i vlasovci z protipartyzánského oddílu z Křížové, kde jich bylo na padesát. Byly to krušné roky jak pro hasiče, tak i pro všechny obyvatelé otce a celého státu. Rok za rokem přicházelo stále vět­ší utrpení. Válka trvala šest roků. konečně v máji, roku 1945 pří­chodem našich bratří z Východu, kteří nás osvobodili od nadvlády nacistů, nastal vytouženy mír. Skončila druhá světová válka, kterou způsobili zase Němci, jako tu první. Miliony lidí ve vál­ce ztratilo své životy, milion; zůstalo zmrzačených, jek na těle tak i na duši.

Po válce se sbor znovu vzpamatoval a s novým nadšením, tak jako po první světové válce, počal svou činnost. Do sboru se při­hlásilo mnoho mladých mužů. Starší mladším předávali zkušenosti. Po příchodu Rudé armády organizovali sběry trofejního válečného materiálu, který se svážel k hasičskému skladišti, kde byl připra­vován k odvozu na likvidaci. Zúčastňovali se rozdělování konzerv, cigaret ap. kořisti po Němcích. Odstraňovali z luk opuštěné vozid­la, spálená, zničená auta, koňské povozy, polní kuchyně, zbraní všeho druhu. Po velkém poválečném úklidu prvně se zúčastnil sbor v krojích na veřejnosti, dne 10. června 1945. V Sobíňově se ko­nal pietní vzpomínkový smuteční průvod, na paměť padlých občanů ve válce a dne 5. května v boji u Ždírce. Shromáždění všech účastníků bylo v Sopotech před školou, kde bylo vzpomenuto všech zahynulých při persekuci a v bojovém střetnutí s Němci. Ze Sopot průvod procházel Novou Vsí do Sobíňova, k hrobům padlých, kde členové sboru stáli čestnou stráž.

 

VELKÉ POŽÁRI V KRAJI

Okresní úřední list c.k. okresního hejtmanství v Chotěboři Rok 1890, číslo XII.

Pánům starostům obcí!

Dne 2. listopadu t.r. vyhořelo v obci Schenfeldě (Žižkovo pole) okresu přibyslavského 11 rolnických stavení a 4 domkáři úplně. Ubozí pohořelí zachránili jen to, co na sobě měli.

Způsobená škoda činí 53.500 zlatých, pojistné naproti tomu je nepatrné. Bída mezi pohořelými je nevýslovná a nedá se vylíčit a neštěstí jejich tím krutější, že je zastihlo v době zimní. K ulehčení bídy povoluji sbírku milodarů a peněžité sbírky sem laskavě zaslali, podpory jiného druhu pak zaslali obecnímu úřadu v Schenfeldě.

            V Chotěboři dne 25. prosince 1890

            Jan Gemrich rytíř z Neubergu

            c.k. okresní hejtman

 

Zlatá Praha, obrázkový časopis roč. 10 čís.25 rok 1893 strana 298-300

Městys Krucemburk po požáru

Mezi katastrofami, jež kdy v Čechách byla způsobena dravým rozpoutaný živlem, jednou z nejhorších a nejsoudnějších byl požár, kterým byl zničen městys Krucembuk dne 27. dubna 1893. V několika málo hodinách, které však prožitými hrůzami podobaly se věčnosti, stalo se toto městečko, po většině chudším obyvatelstvem obydlené obětí plamenů. Oheň, jež ožebračil sta a sta rodin a uvrhl tisíce nešťastníků do nejkrutější bídy, vypukl právě ve chvíli, kdy většina občanů zasedla k obědu. Bylať zrovna dvanáctá hodina polední, když ze střechy domu kupce pana Štilla začal vystupovati obláček dýmu a v zápětí na to se ozval žalostivý ohlas zvonů na poplach. Sprvu se myslilo, že věc ta je zcela bezvýznamná a že oheň v nejbližší chvíli bude uhašen, Ale nežli se kdo nadál, vyšlehl k obloze vysoký plamenný sloup a hned na to poskakovaly ohnivé jazyky obou domů sousedních, z nich v jednom byla umístěna pětitřídní škola. Zároveň přidružil se k tomu prudký vichr, jenž hnal plameny k protější straně ulice, kde rovněž začaly domy chytati. V půl hodině hořela celá ulice k náměstí vedoucí a za málo okamžiků i toto bylo jedinou obrovskou pochodní. Úsilí dostávších k ohni se dobrovolných sborů hasičských bylo malomocné. Začaly chytati i domy v jiných ulicích pobočných, zvláště směrem k Vojnovu Městci a k Binkově továrně a ze dvou set čísel, jež městečko čítalo, 141 bylo v krátké době zničeno. Jen 61 čísel, mezi nimi kostel, podařilo se nadlidskému namáhání hasičů zachránit. Nejde ani vyčíslit zděšení a strašlivý zmatek, jež při požáru zmocnil se všeho obyvatelstva krucemburského.

 

 

Toto nebylo ani sto, aby nejvzácnější kusy svého movitého majetku uchránilo neboť, aby samo uhájilo život, muselo hledati spásy ve svém rychlém útěku. Na silnících, kde hořelo, chytali hadice i stříkačky a rovněž chytal oděv na těle hasičů. Na dvě stě rodin zůstalo bez přístřeší a muselo nocovati na ulicích, nebo na polích kolem města. Jistá žena byla při požáru tak popálená, že dva dny na to zemřela. Mimo to byli těžce popáleni jeden muž a jiná žena a dva hasiči, spadše se střechy, dosti značně se zranili. Několik dítek se pohřešovalo, na štěstí však byli nalezeny později v sousedních obcí, kam jaty zděšením se utekly. Při ohni působilo dvanáct stříkaček, ale rozkácenému, vše ničícímu živlu nebyly sto klásti meze, jak také obraz náš, kde je městys Krucemburk zobrazen se strany od Ždírce, s dostatek dosvědčuje. Ale děsivější ještě je pohled do duše ubožáků, kteří požárem tím přišli o vše, co měli: sídliť v nich zoufalství. Nedostatek nejnutnějších potřeb životních, bída a hlad, toť jejich budoucnost, jestli neotevře se pro ně štědrá ruka šťastnějších krajanů. Aby se stalo to měrou nejhodnější a co nejdříve přejeme ze srdce.

 

Průvodce Krucemburkem od Josefa Kynčla

Rok 1918 strana 316-317

Roku 1893 bylo neobyčejné suché jaro, zejména v dubnu po tři neděle veliká vedra. Za takového počasí ve čtvrtek 27 dubna po 12 hodině polední vyšlehl ze střechy domku pana Štillea plamen, který se stal větší části městečka osudným.

28 ročník Světozoru líčí na straně 300 hroznou událost takto. Oheň vypukl v domku pana Štillea, kterýž domek pronajal byl hrnčíři Hnízdilovi. Dle pověsti hráli si v domku děti se sirkami a zapálili rošt uvnitř síně a za krátko zachvátil oheň i ostatní části domku a šířil se úžasnou prudkostí, s niž těžko zápasiti bylo hasičským sborům na pomoc přispěvším. K této zmínce budiš podotknuto, že Hnízdil byl vlastně hokynářem, který také hrnce prodával. Dětí měl pět. Jak neobyčejnou rychlostí se oheň šířil k východu, povzbuzován nestálým prouděním vzduchu, svědčí to, že v nevelké době bylo 116 domů v plamenech, čímž přišlo o přístřeší 235 rodin v 940 osobách. Není divu, že chytil se i nedaleký včelín s řadou úlů. Vznítivše se med a vosk přispěl k šíření požáru, neboť střechy byly skoro vesměs šindelové. Tato okolnost zavdala příčinu k různým domněnkám o vzniku požáru.

 

Havlíčkova Borová. Kronika požárního sboru v Havlíčkově borové.

 Roku 1835 vypukl požár a strávil 49 domů. Roku 1861 vyhořelo devět čísel 26 ledna 1875 zapálil blesk kostelní věž, v které schořel historický archív. Roku 1878 shořelo 16 domků. Nejhorší však byl rok 1886 kdy 10. září zničil oheň 64 budov i s příslušenstvím, mezi nimi i školní budova, takže zůstalo 136 rodin bez přístřeší, ale již 12. února 1887 vznikl nový požár, který strávil skoro vše, co bylo loni ušetřeno.

 

Vepříkov u Chotěboře. Školní kronika Vojnův Městec

1. června 1910 vyhořela téměř celá ve Vepříkov u Chotěboře. Ze 67 domů zůstala pouze škola a sedm stavení. 59 čísel lehlo popelem během dvou hodin, neboť suchem a prudkým větrem podporovaný požár nedal se zastavit, ač se sjelo v brzku 13 hasičských sborů. Škoda způsobená se odhaduje na 1,2 miliony korun. Pojištění pouze 64 tisíc. 63 rodin zůstalo bez přístřeší, těžce popálené dvě osoby. Schořelo i několik kusů skotu a mnoho drobných zvířátek, obydlí se vším příslušenstvím a zásobami

 

Okresní úřední list c.k. okresního hejtmanství v Chotěboři

Číslo 6. rok 1894 strana 2

Dne 16. dubna tohoto roku vypukl v Radostíně požár neznámým způsobem a ztrávil deset usedlostí. Škoda tímto požárem způsobená páčí na 30.000 zlatých, kdežto pojištění všech shořelých činí pouze 2000 zlatých. Pohořelým shořelo vše, takže mnozí z nich zachránili pouze to, co měli na sobě, neboť při panujícím vychru nedalo se nic zachránit. Žádám tedy všechny pány purkmistry a obecní starosty zdejšího politického okresu, aby v obcích svých zavedli sbírku milodarů k ulevení bídy pohořelých a sebrané obnosy sem zaslali, načeš ku zmíněnému účelu odvedeny budou.

 

0 požáru sedmi chalup v Sobinově, v roce 1880 máme jen málo zpráv. V kronikách farních a školních nejsou o ohni žádné zápisy. Máme jen vzpomínky pamětníků a občanů, kteří slyšeli o ohni vyprávět.

Josefa Doležalová Hauserová z Markvartic narozená 4.3.1865 (zemřela ve vysokém věku) vyprávěla. V roce 1880 při velkém požáru v Sobíňově shořela stavení Zvolánka, Čermáka, Ondráčka, Janáčka, druhého Ondráčka, hospoda Janáčka a ještě jednoho, majitele už si nepamatuji, Chalupy byly většinou dřevěné a pokryté došky, Bylo to v červnu, právě o Božím těle. Soused Novotný šel na procházku na Březinku, U jednoho z postižených si cestou zapaloval fajfku. Nevěděl, že mu část zapálené hlavičky sirky odlétla do blízké slámy a tu zapálila. Zjistil to až na Březince, když už stavení hořelo. Od něho chytli další chalupy. Sobíňov většinou trpěl nedostatkem vody, a tak to bylo i toho roku. Lidé se museli spojit v řetěz a až z dolní část Nové Vsi podávat si vodu v nádobách na hašení ohně. Po tomto neštěstí byly vykopány u větších hospodářstvích rybníčky, aby v případě požáru byla voda na hašení. Byly u Janáčkovi hospody, před Čermákovými, u Starých (v chalupě), Starých (Ječmínků), Starých (u Tobiáše) a jinde. Aby se nemuselo při ohni tahat voda až z Doubravky a kančí studně. Dohodli se muži a založili hasičský spolek. Podobně vyprávěl, jak slyšel od rodičů o požáru v Sobíňově Jaroslav Dymáček ze Zvolanova, narozeného 29.4.1885, jehož otec byl starostou obce roku 1878–1882 a pak po dobu první světové války. Otec Jaroslav Dymáček měl zásluhu o pořízení stříkačky pro sbor vzniklý roku 1881. Z jeho iniciativy postavila obec rohu 1886 hasičské skladiště. U něhož byla roku 1907 zbudována obecní váha.

Josef Běloušek, narozený 20.12.1871 z bílku číslo popisné 44 vzpomínal na vyhoření šesti chalup na Bílku, v roce 1883 i pamatoval oheň v roce 1880 v Sobíňově. Nejvíce mu utkvěla v paměti hrozná povodeň na Doubravce v roce 1883, při niž se vyznamenali hasiči.

 

V Chotěbořském zpravodaji, ročník 10, 2 1983 strana 15 byl otištěn článek Karla Janáčka Sobíňov.

Pamětníci té velké povodně v roce 1883 na říčce Doubravě už nežijí, jen deska na staré chalupě v Bílku připomíná, kam až sahali vody rozběsněné řeky. V Sopotské školní kronice se o povodni píše: V měsíci červnu tohoto roku a sice 18, 19, 20 trval ustavičný déšť, takže se 21, 22 velmi rozvodnilo na zdejší řece Doubravce, jakážto povodeň ani skoro v paměti není. Celé okolí Sopot poskytovalo hrozný pohled, rybníky byly naplněné, že přetýkaly přes hráze a zaplavily luka a pole, veliké škody způsobily. V Bíleckém rybníku přibylo 21. tolik vody, že hráz se podemlela a k večeru ji voda strhla. Voda vrazila do domů oknama, kamna, stavy tkalcovské a podlahy porouchala, taky jeden domek a stodolu podvrátila a most u silnice strhla. Nářek a bědování všude se ozývalo! Tato povodeň šla okolo celé Doubravice, místem mlýny porouchala, zaplavila velkou část údolí luční a polní až ke Starému Kolínu. Škody jsou značné, tráva je podkalená, že nebude k potřebě.

Když jsem v roce 1960 prvně putoval po březích naší půvabné říčky od jejího pramene až k Labi, pamětníci této povodně ještě žily. Staří občané Bílku Půjman a Běloušek měli přírodní katastrofu ještě v živé paměti. Vyprávěli, jak se protrhla hráz Bíleckého rybníka a voda zatopila devět stavení. V poslední chvíli chotěbořští hasiči zachránili jednoho hospodáře před utopením a když vlna smetla jeho dřevěnou stodůlku, v niž byl právě dobytku pro krmení a nesla ji po proudu. Sotva hasiči stodůlku háky přitáhli ke břehu a on z ní vyskočil, celá stavba se sesula a byla nesena pryč.

Zajímavé bylo, že silniční most stažená litinovými deskami byl smeten, zatím co prastarý malý most pocházející podle lidové tradice z dob Karla IV náporu vody odolal.

V bývalé Pešoutově brusírně v Mariánském údolí pod Libicí mi stařenka Pešoutová vyprávěla o zániku jejich první dílny, která stávala nedaleko Dolního mlýna. Doubravským údolím se valila ohromná spousta vody se vším, co kde z břehů pobraly i s nedávno odvětvenými kládami nad brusírnou. Klády jako berany narážely do zdi výstavné, jednopatrové budovy a v krátkém čase j celou zničily. Pešoutovi stačili zachránit jen něco peněz, pár broušených sklenic a starý památný obraz. Až půjdete procházkou údolím Doubravky od Bílku, nezapomeňte si prohlédnout desku na domku u most pod silnicí a malý kamenný mostek se dvěma oblouky, o němž se vypráví pěkná pověst. Jistě ji znáte.

O povodni a o pomoci hasičů vypráví v knize Doubravka od J.V Neudoerfla roku 1892 krajánek Fiala:

Byl jsem toho dne a roku v Horním mlýně. Po několik dní za sebou pršelo a zmíněného dne proměnil se déšť v prudký lijavec dole, ale tu nahoře v hroznou průtrž mračen. Netuše nic dobrého vydal jsem se k Bílku, než co jsem spatřil zde, naplnilo mé hrůzu. Tu nad obcí býval rybník největší ze všech, jenž napájela druhdy Doubravka. Minulými dešti byl natažen, co mohla hráz stačit a stále ještě hrnuli se do něho spousta vody, která div že hráz neprotrhla. O hrozícím nebezpečí byla dána zpráva do blízké Chotěboře, odkud přichvátal na pomoc sbor hasičů a věru! Hoši ukázali, že se nebojí ani ohně, ani vody. Někteří pracovali u splavu, aby zjednali vodě více odtoku, jiní zesilovali slabší místa hráze, na niž pak nakládali hnoje a hlíny, aby ji zvýšily a opět jiní pomáhali vystěhovati obyvatelé domů, již byly v nebezpečí záplavy. Než všechna práce byla marná. Prudký vítr zedmul vodu, vrhl ji proti hrázi, vlny prorazily nově nanesené části a přelily se na druhou stranu. Dílo spousty brzy bylo vykonáno. Jakmile učiněna první stružka, vymílala si voda otvor vždycky širší a hlubší úžasnou rychlostí, zbořila hrázový štět a valila se širokým proudem průlomem v hrázi dolů do údolí. Nijaká lidská síla nebyla s to ji zadržeti. Níže ležící domy okamžitě zaplaveny, dále ležící silniční násep protržen a věru! Tenkráte ukázala Doubravka, co umí, když se rozhněvá. Všecky dolejší obce a mlýny byly v nebezpečí zátopy, než na štěstí dostali včas výstrahu, a proto měli se na pozoru. Protržená hráz nebyla více vystavěna a rybniční pozemek byl proměněn v louku.

Jistě i tento nově vzniklý sbor dobrovolných hasičů v Sobíňově měl plné ruce práce. Možná, že i záchranných prací na Bílku zúčastnil společně s chotěbořskými hasiči.

 

Za 105 roků trvání požárního sboru se v členstvu vyměnilo mnoho mužů a v posledních letech i dětí – dívek a chlapců.

Za 105 let se také při činnosti hasičů – požárníků hodně zběhlo.

Hasiči – požárníci byli a stále jsou i přes krátká období stagnace, po všechny časy hybnou pákou v kultuře a vesnici. Pokud byl dostupný materiál, uvedli jsme aspoň částečně jejich práci. Byly to většinou činy zasloužené. Ale dějepisci se nemají vyhýbat ničemu a ani zatajovat případy takzvaně nepopulární.

Stalo se při požáru hostince v Sopotech z 15. na 16. října 1955 o jedné hodině v noci.

Po vyhlášení požáru poplašnou trubkou, v krátké době přiběhli tři požárníci ke zbrojnici. Otevřeli vrata a se stříkačkou vyjeli po cestě ke hřbitovům. Dotáhli stříkačku ke kříži na kopec, nad Sopoty a tam si uvědomili, že by těžký stroj z kopce sami neudrželi. Mnoho mužů a žen zvědavých na oheň u Břízů běželo kolem nich, ale žádný jim nepomohl svézt z kopce stříkačku. Minuty utíkaly a oni jen bezmocně se dívali, jak se nad hospodou oheň rozmáhá. Ale když přiběhlo několik dalších členů sboru, podařilo se jim stroj dopravit k Doubravce a připravit ke stříkání. I tam bylo zdržení. Nikdo z nich, kteří byli u stříkačky nedokázal uvést stroj do chodu. Když se jim to přece podařilo, stříkali již proti nim do ohně cvičení požárníci z bílecké posádky.

Další příhoda se stala v polovině padesátých let.

Na návsi v Sobíňově, v jedno sobotní odpoledne se rozlehl' poplašný hlas hasičské trubky. V krátké době před zbrojnicí se shromáždila většina členů sboru, i dalších mužů ochotných pomoci. Všichni byli ochotni pomoci likvidovat vzniklý požár kravína v nedaleké vesnici Příjemky.

Rychle byla otevřena vrata, spolehlivá Stratílkova stříkačka vytažena, auto nastartováno. Velitel přehlíží, zdali všichni mají přílby, jestli je všechno v pořádku. V tom kdosi zavolá „de jsou hadice??" zraky všech se upřou ne prázdná schránky automobilu. Za Bílkem k obloze se volí hustý dým. U hasičského skladiště, zmate­ní členové i s velitelem sboru chvatně hledají nejpotřebnější věc k hašení. Celé auto i zbrojnice jsou prohledány, padají otázky, ozývá se nějaký výkřik. Od budovy národního výboru běží tajemník. Zoufale volá: "Hadice jsou v kukuřici na poli u Markvartic. " Jako když naleje oleje do ohně. Po jeho zprávě ve skupině dobrovolníků se strhne; oprávněné pobouření. Jeden přes druhého volá: Co kdyby hořelo ve vsi, budeme se dívat, jak chalupy hoří?!" Kdo dal svolení, kdo odtáhnul hadice? Celý brunátný křičí velitel sboru. Tajemník po vysvětlení, že půjčil hadice družstvu na stříkání ku­kuřici. Ztrácí se rychle za chalupami.

Po této příhodo velitel s několika dalšími vystoupil ze sboru.  

 

Profesor podivín v hasičské zbrojnici

Před první světovou válkou po několik roků až do r. 1916 bydlel v Sobíňově podivný muž. Napřed bydlel u Volmutů, ale protože byl nepořádky a chodil špinavý a zavšivený, Volmutovi ho vykázali z do­mu. Nastěhoval se proto do hasičského skladiště, které mělo vrata z obou stran a když vál vítr a bylo chladno do skladiště ošklivě profukovalo. Ve zbrojnici, kde ho hasiči nechali bydlet z milosti, měl kůží potržené kanape, na kterém spal s pak několik knih. U zbrojnice byla ve špatném stavu obecní váha a tou se dalo do skladiště vlézt. Toho využívali kluci a za profesorem lezli a na něho pokřikovali. " Číslo pět!" Obyvatel zbrojnice se proto velmi zlobil a chlapce honil. Říkalo se, že se pomátl proto, že dal jed­nomu studentu pětku a ten se pak zastřeli

 

Jednou, když profesor kdesi chodil, snad scháněl nějaké jídlo, rozpustilí kluci se mu do bytu vloupali a ukradli mu několik knížek. A když ho spatřili na cestě, když se vracel, počali po něm házet kamení. Jedním kamenem ho zasáhli, že sousedi profesora museli ošetřovat.

Tato nepěkná událost se dostalo k soudu, Četníci po vsi zabavovali zcizena knihy s představenstvo obce bylo voláno k odpovědnosti. Sobíňovští darebáci byli od tatínků přísně potrestáni.

Vyprávěl Sláva Čermák, jeden z účastníků.

Členové hasičského sboru v Sobíňově, ve vojenské službě, za první světové války.

Jan Němec Sopoty, Josef Hošek Sobíňov, Josef Dvořák Nová Ves, Antonín Růžička (učitel) Sobíňov, František Karel č.p. 42 Sobíňov, Karel Janáček č.p. 40 Sobíňov, Antonín Jeníček č.p. 58 Sobíňov, Josef Kostkan Markvartice, Jaroslav Kozel Sobíňov, Josef pokorný Sobíňov, Josef Janáček č.p. 40 Sobíňov, Eduard Jeníček č.p. 58 Sobíňov, Josef Joska č.p. 51 Sobíňov, Jan Pěch Sobíňov, Josef Jelínek č.p. 48 Sobíňov, Josef Janáček č.p. 27 Sobíňov, Tobiáš starý č.p. 61 Sobíňov, Josef Starý č.p. 43 Sobíňov, Antonín Starý č.p. 16 Sobíňov, Alojs Starý č.p. 11 Sobíňov, Jaroslav Janáček č.p. 41 Sobíňov, Josef Starý č.p. 37 Sobíňov, Daniel Vašíček č.p. 46 Sobíňov, František Karas č.p. 60 Sobíňov, Jan Starý č.p. 8 Sobíňov, Karel Starý č.p. 55 Sobíňov, Antonín Karas Nová Ves, František Čermák č.p. 5 Sobíňov, Bohumil Joska Sobíňov, Karel Jonáš Sopoty, František Starý č.p. 50 Sobíňov.

První světová válka

Již krátce po vypuknutí války musela velká část členů sboru narukovat Po narukování prvních, následovali další a jak válka

pokračovala, byli povoláváni další 20, 19 a i 18 letí chlapci a pak 30 letí, později i 42 a 50 letí muži. Vyhlášky k odvodům ná­sledovaly v letech 1914–15–16 jedna za druhou a byly číslovány podle abecedy a vystřídaly téměř celou českou abecedu.  Z front přicházely smutné zprávy o padlých a zraněných mužích ze Sobíňova, členech i nečlenech sboru. Čtyřicet mužů, z nich hodně hasičů, z obce Sobíňova našlo smrt na různých bojištích za cizí zájmy.  Po rozpadu říše Rakouské, z těch, kteří se šťastně ve zdraví vrátili domů se znovu vytvořil a s novým elánem, ve svobodné republice pracovali pro blaho svých občanů.

Pro nedostatek archivního materiálu nemáme možnost uvést všechna jména hasičů – požárníků za 105 let trvání sboru. Uvádíme seznam členů z roku 1971. V seznamu jsou ještě někteří, jenž prakticky zasvětili většinu svého života požárnické činnosti.  

 

.

1. Borák Rudolf

č.                     nar.   23.7.1942

2. Dvořák Jaroslav

č.    173                      20.8.1933

3. Dočekal Ladislav

č.  169                         3.9.l933

4. Dymáček Ladislav

č.                                4.3.1536

5. Dostrašil Oldřich

Č.                                31.5.1546

6. Fiala Josef

Č. 227                         25.4.1524

7. Hamza Bedřich

Č.  45                          2.3.1931

8. Holubář Emil

č. 202                         10.12.1911

9. Holubář1 Jiří

č. 208                        18.10.1931

10. Ilich Miroslav

č. 130                         23. 5.1927

11. Ilich Antonín

č. 158                         28. 1.1545

12. Janáček Vít

č. 74                           1. 7.1908

13. Jelínek Jiří

č.20                            25. 2.1523

14. Jelínek Jiří

č.  28                          7. 6.1948

15. Jelínek Jaroslav

č. 28                           22. 2.1947

16. Jonák František

č. 206                         16.9.1906

17. Joska Jaroslav

č. 264                         29.12.1942

18. Kafka Jiří

č. 9                              23. 4.1921

19. Kafka Stanislav

č. 37                             2. 8.1929

20. Konfršt Josef

č. 73                            12. 3.1939

21. Křivský František

č. 181                            23.11.l932

22. Křivský Josef

č. 79                           12.12.1941

23. Kudláček Ladislav

č. 190                         7.12.1944

24. Ležák Blahoslav

Č. 101                          1. 4.1945

25. Málek Ladislav

č.                                18. 4.1908

26. Marek Vojtěch

č. 193                           26. 8. 1924

27. Mužík Gejza

č. 30                              l. 2. 1928+

28. Ondráček Oldřich

Č. 98                            14.11. 1925+

29. Ondráček Rostislav

č.  7                              20. 2. 1929

30. Oulický Jaroslav

č. 26                              5. 7. 1919

31. Peřina Karel

č. 225                            1. 9. 1939

32. Pecina Jaroslav

č.174                              3. 7. 1929+

33. Pokorný Čestmír

č.172                              28. 3. 1922

34. Procházka Bedřich

č. 44                             22.12. 1922

35. Procházka Antonín

č. 191                             9.12. 1940

36. Pěch Adolf

č.                                           1898+

37. Procházka Jan

č.                                           1944

38. Starý František

č. 97                                3.12. 1905

39. Starý Proslav

č. 60                               9.10. 1929

40. Starý Rudolf

č. 231                                22.9.1901+

41. Stehno Oldřich

č. 42                                 29. 11. 1914

42. Starý František

č. 36                                  15. 9. 1935

43. Starý Jaroslav

č. 157                               24.12. 1943

44. Škaryd Miroslav

č. 137                                28. 8. 1925+

45. Volmut Alois

č. 57                                   10.11. 1907

46. Vrabec Miloslav

č. 16                                    11.12. 1925

47. Zvolánek Milan

Č. 38                                 26. 5. 1934

48. Zvolánek Jan

č. 32                                   6. 4. 1942

​

Opis 2. února 1986

 + - členové zemřelí

 

Československá vysočina, díl 1. kraj německo brodský roku 1939

Snaho pro organisování samostatných hasičských sborů na Českomoravské vysočině počala se uplatňovati v létech 1870 zakládáním prvních sborů hasičských. Mezi nejstarší sbory na našem kraji patří Úsobí, Německý Brod a Lipnice nad Sázavou. Do roku 1880 přibyly k nim sbory Polná, Chotěboř, Pohled, Česká Bělá a Lípa.

První pokusy o vytvoření většího organisačního celku stal se již roku 1879, kdy byly vytvořeny prozatimní výbor pro ustanovení Župní jednoty hasičské v Čáslavsku a okolí. Obvod jednotky sahal od Kutné Hory až po Německý Brod a sdružoval všechny jednotky z celého kraje čáslavského. Hned v prvopočátcích projevovali se veliké obtíže ve správě tak velikého celku, a proto již roku 1882 došlo k založení samostatné hasičské jednoty v Německém Brodě.

Dne 4. června roku 1882 k ní patřily sbory Polná, Chotěboř, Německý Brod, Úsobí, Česká Bělá, Lípa, Pohled, Lipnice nad Sázavou.

V roce 1883 přihlásili se k župní jednotě Německý Brod, sbory Přibyslav, Dolní Krupá, Polnička, Nížkov, Štoky a Sobíňov.

V roce 1895 utvořily se ze župy německobrodské, která zaujímala rozlehlý kraj a tvořila těleso těžkopádné, jež dalo se nesnadno spravovati, dvě nové župy, a to Humpolecká a župa Chotěbořská.

        

         Opis staré korespondence a listin

Horní Studenec 20. června 1904

 

Správa sboru.

Sdělujeme, že valná hromada župní bude dne 17. července 1904 v Chotěboři spojené na oslavu 25 ti letého jubilea sboru Chotěbořského. Přiložené pověřenky račte náležitě vyplnit a tyto až při valné hromadě osobně delegáty zvolenými odevzdati, nikoliv zaslati poštou, před valnou hromadou v zasedací síni městské radnice v Chotěboři. Dle přiložené mapky rozdělena jest usnesení výborovým ze dne 17 dubna tohoto roku. Župa má osm volebních skupin. Každá skupina zvolí si jednoho přísedícího do výboru župního, kterýž jest povinen po čas své působnosti tříleté ve výboru své skupiny podávati zprávy o působnosti župního výboru o jeho usneseních. Sbor, jehož jméno je v mapce podtrženo svolá ostatní sbory (jich delegáty) do sídla svého k úřadě o navržení kandidáta do výboru župního nejdéle do 5. července tohoto roku. A nejdéle do 10. července oznámí jméno navrženého župnímu jednateli k sestavení celé kandidátní listiny. Sbor Chotěbořský jmenuje všechny čtyři náhradníky přísedících výboru. Zároveň učiňte návrh na jmenování třech přihlížitelů účtu. Dosud byli p. Václav Firkušný, hoteliér z Chotěboře, Julius Majer, řídící učitel z Nové Vsi a Bohumil Kopecký, řídící učitel z Libice. Prosíme snažně o přátelsky správy sboru, aby při sjezdu v Chotěboři zachovány byly veškeré organizační předpisy naše, by župa jako celek jediný vzornou kázní důstojnost cti hasičské zachovala a tím více příznivců získala. Vystupme nuže sebevědomě, by viděti bylo, že jsme si vědomi svých povinností těžkých, jež dobrovolně jsme na sebe vzali.

  Nashledanou v Chotěboři.

S upřímným bratrským pozdravem Alois Ludmila

 

Hasičská župa chotěbořská

Borová 10. ledna 1905.                     Čís. ž. 24. 1905

Správo sboru!

1. Seznamy členské, v nichž uvedeni musí bytí i činovníci sboroví, zašlete určitě do   31. ledna tohoto roku dvojmo a nepodepsané župnímu jedno­tili.

2. Za každého člena v seznamu zaplatiti jest 40 haléřů příspěvku. Ná­hrada za tiskopisy obnáší pro sbor 22 haléřů.

3. Peníze zasílejte vždy na p. Františka Musila župního pokladníka v Borové u Přibyslaví.

4. Oznámení valné hromady zasílá se jen složenkou c.k. okresního hejtmanství v Chotěboři.

1. Spolkové výkazy zasílají se dvojmo jen c.k. okresního hejtmanství do konce ledna za rok 1905.

6. Nezapomeňte: z každé zábavy aspoň 2 koruny věnovati sirotčí pokladně pořádati sbírku a uložiti si dobrovolně dávati 2 h týdně pro sirotčí pokladnu.

7. Nezapomeňte: na "Národní daň!

8. Předplatné na „Hasičské rozhledy“ zasílejte jen na župního pokladníka

9. Řiďte se všemi organisačními předpisy.

 

Alois Ludmila jednatel                                                       Jan Hruška starosta

                                                          Razítko

                                         Hasičská župa Chotěbořská

 

 

Slavná správní rado spolku dobrovolných hasičů v Sobíňově

         V úctě podepsaný oznamuj,

         Že ze spolku vystupuje!

         V Sopotech dne 13. dubna 1885

                   Josef Slavík učitel

 

Slavná správní rado spolku dobrovolných hasičů v Sobíňově

         V úctě podepsaný oznamuj,

         Že ze spolku vystupuje!

         V Sopotech dne 13. dubna 1885

                   Josef Žilík učitel

 

Ctěný spolek dobrovolných hasičů v Sobíňově!

         Vyhovujíc přání některých činných členů, vzdávám se mě svěřeného místa jednatelského, v naději, že nástupce v tomto čestné úřadě lépe prospívati bude a zároveň vystupuji i ze správní rady. Děkuji ctěnému spolku za prokázanou důvěru a přeji jenom veškerého zdaru k dalšímu jeho působení.

 

                   V Sobíňově dne 19. června 1889

                   Josef Bednář

 

        

Na závěr

 

Byl jsem požádán o sepsání historie požárnického sboru v Sobíňově. Bohužel měl jsem k tomu jen velmi málo archivního materiálu, přesto jsem zpracoval na dvaceti osmi stránkách strojopisu stručné dějiny této nejstarší organizace v obci.

         Přál jsem si, aby tento spis trochu pomohl těm, kteří snad v budoucnu se pokusí o podrobnější zpracování pro publikaci při nějakém dalším výročí.

 

         V tomto spisu není podchycené údobí od osvobození 1945 až k dnešku. Jistě se v členstvu najde někdo z mladších, který se uchopí tohoto díla a dostatečně jej zpracuje. Bude k tomu potřebovat dobré kronikářské záznamy a více listinného materiálu, nežli jsem měl já. Pak ještě hodně trpělivosti a času ke zpracování!

                   Přeji hodně úspěchů!!!

 

         V lednu 1986, sto pět let od založení sboru v Sobíňově, zpracoval Karel Janáček, narozen 1928 Sobíňov č.p. 31

 

 

 Použitá literatura a delší prameny

Českomoravská vysočina, díl 1 1939

Sborník české hasičské zemské jednoty 1927

Zlatá Praha ročník 10 číslo 25 1893

Doubravka Neudoerfl 1892

Průvodce Krucemburkem, Josef Kynčl 1918

Kroniky – školní Vojnův Městec, hasičská Havlíčkova Borová, Z dějin obce Sobíňova Dr. Gustav Janáček, Ze starých pamětí Karel Janáček

Deník sboru dobrovolných hasičů v Sobíňově 1885–1938

Jednací zápisník dobrovolných hasičů v Sobíňově 1900–1940

Chotěbořský zpravodaj ročník 11. 1983

Úřední listiny c.k. hejtmanství v Chotěboři

Rukopis

Různé dokumenty – archív Karla Janáčka

Výpovědi pamětníků

 

Roku 1986

Pro potřeby místní jednotka českého svaz požární ochrany v Sobíňově